Paganiniho Capriccia: Průlom v houslové literatuře

Vyspělost raného génia

Capriccia ilustrují vyspělost Paganiniho umění už v raném věku. V dosavadní houslové literatuře neměly obdoby. Pravda, barokní mistři rovněž komponovali skladby pro sólové housle, nezřídka s instrumentálním záměrem, avšak teprve Paganiniho Capriccia demonstrují vysloveně nový typ kompozice, příznačný pro romantické cítění.

Technická revoluce

Přestože Paganiniho technické požadavky přinášejí v Capricciích mnoho nových nebo nově využitelných prvků (dvojhlasé trylky, flažolety, pizzicata levou rukou, hru na struně G, různé typy saltata, oktávovou hru), nejsou jen suchými etudami, ale mají i svou hudební hodnotu v harmonické struktuře i v melodické invenci.

 

Svoboda výběru tónin

Autor je neřadí do okruhu 24 durových a molových tónin (jako např. Bach v Temperovaném klavíru nebo Chopin v etudách a preludiích), nýbrž vybírá tóniny volně z hlediska jejich výhodnosti pro houslovou techniku.

Vliv na další skladatele

Capriccia zanechala stopu v tvorbě 19. i 20. století, např. téma proslulého variačního Capriccia a moll č. 24 se stalo mj. podkladem k Schumannovým, Brámsovým, Rachmaninovým, Lutoslawského variacím.

 

Vydání a přijetí

Dlouho zůstávala Capriccia jen ve skladatelově rukopise, až v roce 1820 se jejich vydání ujal milánský Ricordi a zveřejnil je jako Paganiniho op. 1.

První reakce a pozdější uznání

Autor je připsal svým kolegům umělcům, ti je však nepřijali, označili je za nehratelné. Teprve s rozvojem houslové virtuosity byly jejich kvality doceněny a dodnes slouží jako demonstrace nejvyšších nároků interpretačního umění.

 

Fyzický nosič ke koupi zde

Digitální nosič ke stažení zde

 

1089