Johann Sebastian Bach: Sonatas for violin

Detailní popis produktu

Šest houslových sonát na naší nahrávce netvoří žádný plánovaný celek. Tři sonáty jsou psány pro sólové housle s doprovodem generálbasu a tři jsou již zmíněné triové sonáty s obligátním cembalem. Autorství J. S. Bacha je v několika případech sporné nebo jen částečné. Sonáta g moll BWV 1020 je pravděpodobně dílem Carla Philippa Emanuela Bacha a byla původně komponována pro koncertantní cembalo a flétnu. Opis v berlínské Státní knihovně však jako melodický nástroj jednoznačně uvádí housle. Máme tedy možnost tuto sonátu vyslechnout v dnes zřídka uváděné, nicméně původní úpravě z poloviny 18. stol. Stejně i sonáta ES dur BWV 1031 je původně flétnovou sonátou a jejím autorem je zřejmě také C. Ph. E. Bach.

Sonáta G dur pro housle a basso continuo BWV 1021 je odborníky uznávána jako autentická skladba J. S. Bacha. Její kuriózní úpravou je však další sonáta – F dur pro koncertantní cembalo a housle BWV 1022. Obě skladby mají společnou basovou linku a harmonickou strukturu. Zatímco v sonátě BWV 1021 je jen jeden melodický hlas, v sonátě BWV 1022 jsou melodické hlasy dva, přičemž motivy a témata obou sonát spolu nesouvisí. Triová verze je jakousi novou variací na zadaný bas. Zarážející je přesvědčivost melodických imitací ve druhé větě a zvláště polyfonní závěrečná věta. Sonáta e moll BWV 1023 existuje pouze v jednom opise, který se nachází v drážďanské dvorní knihovně, kde je označena jako „Violino solo del. sgn Bach“. O pravost sonáty c moll BWV 1024 pro housle a basso continuo vedli němečtí muzikologové dlouholeté spory. Efektní vstupní preludium s enharmonickými záměnami vzdáleně připomíná varhanní Fantazii g moll BWV 542, druhá věta je vlastně houslovým koncertem s jasným odlišením sóla a tutti. Závěrečná část je rondem francouzského barokního typu.