Jan Dismas Zelenka: Psalmi Vespertini II.

Detailní popis produktu

Zelenkova tvorba nešporních žalmů v letech 1725–1728

Zelenka mezi lety 1725 a 1728 složil tři cykly 33 žalmů a Magnificat pro drážďanské nešpory v pečlivě plánovaném duchovním inventáři.

Složení tří cyklů žalmů a Magnificatu

Mezi polovinou roku 1725 a prosincem 1728 složil Jan Dismas Zelenka tři cykly celkem 33 žalmů a Magnificat určených pro nešpory. Každý z těchto cyklů zahajuje zhudebněný žalm Dixit Dominus, na nějž posléze navazuje jedna či více žalmových sekvencí tak, že jsou pokryty téměř všechny nešpory v průběhu liturgického roku.

Inventář duchovní hudby a cykly

V roce 1726 Zelenka započal se zapisováním těchto zhudebněných žalmů do svého osobního inventáře duchovní hudby (Inventarium rerum musicarum Ecclesiae servientium), který založil 17. ledna téhož roku. Tyto záznamy potvrzují, že Zelenka svých 33 nešporních skladeb koncipoval ve třech cyklech a zkomponoval je pro drážďanský katolický dvůr, konkrétně pro královskou kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Na základě těchto informací můžeme usoudit, že se jednalo o dobře promyšlený záměr.

Druhý nešporní cyklus a jeho specifika

Svůj soubor 33 zhudebněných žalmů Zelenka v inventáři označil jako „nešporní žalmy pro celý rok“. Jeho záznamy překvapivě nezačínají nejranějšími kompozicemi z roku 1725, ale právě těmi, které můžeme slyšet na této nahrávce – tedy druhým nešporním cyklem, který Zelenka začal skládat v roce 1726.

Složení a chybějící skladby

Tento cyklus tvoří jedenáct skladeb (tři se nedochovaly), přičemž úvodní z nich mohly být zapojeny do obvykle pětižalmových nešpor de Confessore (Vesperae de Confessore). Vypadá to, že Zelenka zřejmě omylem opomenul v rámci tohoto cyklu zapsat do svého inventáře zhudebnění žalmu De profundis (ZWV 96), což napravil později, když je tam připojil pod číslem 18. Na základě zvláštností v Zelenkově notovém zápisu můžeme tuto skladbu s jistotou datovat do konce roku 1727, kdy snad zazněla v rámci vánočního oktávu.