Jan Dismas Zelenka: Missa sanctissimae trinitatis

Detailní popis produktu

V Missa Sanctissimae Trinitatis (a v pozdějších mších) se Zelenka nepodřizuje požadavkům dvorní reprezentace, ani omezením daným vazbou mše na liturgické potřeby. Instrumentální soubor je redukován na komorní obsazení dvojicí houslí posílených hoboji, violou a bassem continuem, jako sólistické obligátní nástroje jsou použity příčné flétny a chalumeau. Chalumeau, na začátku 18. století příležitostně uplatňovaný jednoplátkový nástroj cylindrického tvaru, je považován za předchůdce klarinetu.
V Zelenkových pozdních mších chybí bez výjimky žesťové nástroje, nejen břeskná skupina trubek s tympány, nýbrž i jinak v Drážďanech oblíbené přirozené lesní rohy. Charakter hudby je většinou zdrženlivý, zároveň však (a v protikladu ke skromně působícímu obsazení) je rozměr koncepce mešního cyklu neobvyklý.

V Zelenkových mších nacházíme vždy výrazné hudební kontrasty, nikde však tak vyhraněné jako v Missa Sanctissimae Trinitatis. Intenzitu Zelenkovy mešní hudby, a zvláště hudby pozdních mší, touto počínajíc, lze bez obtíží vyložit. Hudba už nefunguje tak, jak by se to snad dalo říci o mších Palestrinových, jako čiré zrcadlo, slavnostní háv daného mešního textu, nýbrž jako zesílený výraz lidské dimenze obřadu; jako by se snažila co nejjasněji vyjádřit, že nejde jen o znázornění, velebení nebo vzývání „objektu“, ale také, a to zásadně, o spásu subjektu. Zelenkova mešní hudba tedy jako by říkala: „tua res agitur“, „jde o Tebe“!