Jan Dismas Zelenka: Missa Sancti Josephi & Litaniae Xaverianae

Detailní popis produktu

Missa Sancti Josephi se zachovala jedině v původním Zelenkově autografu partitury, který je sice značně poškozen, ale s určitým úsilím jej bylo možné spolehlivě zrekonstruovat. Postavení záznamu č. 42 v Zelenkově katalogu, jakož i písemná forma autografu a sloh mše, posléze i úvaha o vnějších okolnostech, ukazuje na rok 1732 jako dobu vzniku a uvedení díla. Velké obsazení, které kromě žesťů a hobojů zahrnuje do orchestru i flétny, se jinde u Zelenky nevyskytuje. V Zelenkově díle poskytuje „Missa Sancti Josephi“ ústřední svědectví o slohové proměně, kterou provedl skladatel nyní již v šesté dekádě svého věku kolem roku 1730, a které nelze porozumět bez vlivu moderní italské opery ve stylu Johanna Adolfa Hasseho.

Všechny Zelenkovy mše jsou koncipovány jako „číslové (či kantátové) mše“, což platí i v případě „Missa Sancti Josephi“. Členění textu a způsob zhudebnění jednotlivých úseků byly přitom v určitých mezích variabilní. U Zelenky lze stejně tak jako u jeho současníků vypozorovat určité konstanty, ale z jeho zhruba dvaceti mší se žádná ve výstavbě nepodobá přesně jiné. V průběhu let se typy vět nemění - árie, dueta, terceta, koncertantní sborové věty, sborové fugy a homofonní sborové bloky se vyskytují počínaje první až po poslední mši. Co se mění, je hudební výrazivo, „hudební jazyk“. V „Missa Sancti Josephi“ se sešlo největší orchestrální obsazení, které Zelenka kdy použil. To naznačuje význam příležitosti, ale také Zelenkův úmysl ukázat se v nejlepším světle. Velký nástrojový ansámbl přitom neslouží jako pouhý doprovodný komplex zpěvních hlasů: Jeho úloha je naprosto samostatná, ne-li dokonce dominantní, což se projevuje už v instrumentálním úvodu Kyrie, jenž není vůbec v Zelenkových mších obvyklý.