Jan Dismas Zelenka: Missa Omnium Sanctorum

Detailní popis produktu

Zelenka – Pozdní chrámová a světská díla

Pozdní duchovní a světské skladby Jana Dismase Zelenky, včetně Missae ultimae a výjimečného moteta Barbara dira effera!

Christe eleison jako součást Zelenkových posledních mší

Zachovaná árie pro alt a smyčce

Zelenkův autograf partitury jedné mešní části v e moll se původně zachoval spolu s fugou Cum Sancto Spiritu, která uzavírá Missa Dei Filii (ZWV 20) z cyklu Missae ultimae. Árie Christe eleison je napsána pro sólový alt s doprovodem smyčců a bassa continua.

Možné zařazení do Missae ultimae

Přestože v Zelenkově odkazu je tato překrásná věta samostatnou skladbou, byla pravděpodobně součástí jedné z autorových Missae ultimae. Mohla by být fragmentem jedné z nedokončených posledních mší, ale přesvědčivější verzi opřenou o stylové prvky a tóninu nabízí databáze Zelenka-Dokumentation, kde je tato věta zamýšlena jako náhrada za Christe eleison v jedné z dokončených Missae ultimae – zřejmě Missa Omnium Sanctorum.

Missa Omnium Sanctorum a cyklus Missae ultimae

Záhada nedokončeného cyklu

Neznáme žádný přímý podnět, který vedl Zelenku k záměru započít s prací na velkém nedokončeném cyklu tzv. posledních mší. Poslední známou dokončenou mší z této série je Missa ultimarum sexta et forte omnium ultima dicta Missa OO SSrum („šestá z posledních mší s titulem Missa Omnium Sanctorum“).

Datace a nejasnosti kolem pořadí

Gloria z této mše nese datum 3. února 1741. Proč Zelenka označil Missa Omnium Sanctorum jako v pořadí šestou mši z cyklu, není jasné. Třetí, čtvrtá a pátá jsou buď ztraceny, nebo mohly být zhudebněny dříve, nebo dokonce nebyly napsány vůbec.

Složení a stylové vlivy

Každá z těchto tří posledních mší je obsazena čtyřmi vokálními sólisty, čtyřhlasým sborem s instrumentálním doprovodem. Forma mše, jak se vyvinula v Neapoli během první poloviny 18. století, Zelenku nepochybně ovlivnila.

Stilo misto a jeho projevy v díle

Missa Omnium Sanctorum je typickým příkladem tzv. číslové mše komponované ve stilo misto, což znamená, že zde stojí vedle sebe tutti sbory a brilantní koncertantně pojaté vokální a instrumentální věty, stejně jako energické fugy psané ve stile antico, dvojité fugy, fugy s nezávislým instrumentálním doprovodem a sólové árie s typickými znaky galantního stylu.

Moteta s fagotem a slavnostní Barbara dira effera!

Skladby s obligátním fagotem

Někdy ve třicátých letech 18. století zkomponoval Zelenka nejméně dvě, možná tři moteta s uplatněním obligátního sólového fagotu. Jsou to jednověté světské moteto Qui nihil sortis (ZWV 211). Sollicitus fossor (ZWV 209) a oslnivé „Motetto pro Resurrezione" Barbara dira effera!

Instrumentace a inventář

Do svého inventáře zapsal Zelenka tuto skladbu jako „Mottetto. Barbara dira effera! A Contralto Solo, Violini 2, Oboe 2, Viola, Fagotto e Basso Continuo. Z". Moteto je napsáno pro sólový hlas s instrumentálním doprovodem. Autor latinského textu zůstal neznámý.

Struktura a hudební výraz

Barbara dira effera! má tři věty. Moteto otevírá virtuózní a rozsáhlá„ohnivá" árie,„Allegro assai, e sempre fiero" pro sólový alt a obligátní fagot s doprovodem smyčců, dvojplátkových dechových nástrojů a bassa continua.

Od recitativu k jásavému finále

Po dramatickém návalu mučivé zuřivosti přechází recitativ od hrůzy smrti k triumfu života, který ústí do finální árie – jásavého Alleluja. Forma árie-recitativ-árie byla používána pro moteta zpívaná v té době v chrámech vídeňského dvora.

Ztracené party

K autografu partitury Barbara dira effera! bylo kdysi připojeno třináct provozovacích partů, které jsou dnes nezvěstné.