Kontext a význam pozdní tvorby Zelenky
Mluvíme-li o pozdním díle Jana Dismase Zelenky, máme zpravidla na mysli jeho fascinující poslední mše, oratoria či litanie, které dnes již doznaly zasloužené pozornosti a uznání. Chrámová hudba byla ostatně vždy hlavní oblastí tvorby tohoto skladatele.
Objev serenaty Il Diamante (ZWV 177)
Mezi jeho pozdní skladby však patří i Serenata ZWV 177 z roku 1737, kterou nyní díky nedávno objevenému tištěnému libretu známe i pod názvem Il Diamante. Jedná se pravděpodobně o poslední z mála světských vokálních skladeb, jež Zelenka napsal pro drážďanský dvůr, a tedy o dílo, které završuje hudebně-dramatickou linii skladatelovy tvorby.
Žánrové zařazení a specifika serenaty
Co je serenata?
Il Diamante je jediným známým Zelenkovým příspěvkem k žánru serenaty. Šlo obvykle o vokálně-instrumentální skladby na italský text nacházející se někde mezi kantátou a operou.
Styl a technická náročnost
Skladatel plně využil bohaté možnosti, jaké mu nabízeli proslulý orchestr a vynikající zpěváci, zhudebnění je brilantní a odvážné a zároveň velmi náročné pro hudebníky.
Stylové rysy a nadčasová originalita
Rytmická pestrost a nápaditost stejně jako bohatost orchestrálního doprovodu, to vše jsou znaky Zelenkova značně originálního hudebního stylu. Zároveň zde serenata vybočuje z konvencí daného žánru, což je patrně – podobně jako například v jeho pozoruhodných triových sonátách – jednou z příčin, proč tolik fascinuje současné posluchače.