J.D.Zelenka: Missa Circumcisionis Domini Nostri Jesu Christi ZWV 11, Litaniae de Venerabili Sacramento ZWV 148
Kód: 178Detailní popis produktu
Missa Circumcisionis Domini Nostri
Jesu Christi ZWV 11
1 Kyrie eleison 3:43
2 Gloria in excelsis Deo 2:00
3 Qui tollispeccata mundi 2:30
4 Qui sedes ad dexteram Patris 1:20
5 Quoniam Tu solus Sanctus 2:02
6 Cum Sancto Spiritu 2:09
7 Credo 2:01
8 Et incarnatus 2:03
9 Et resurrexit tertia die 4:09
10 Sanctus 1:40
11 Benedictus 1:31
12 Osanna in excelsis 0:59
13 Agnus Dei I 1:13
14 Agnus Dei II 1:48
15 Agnus Dei III 0:34
16 Donna nobis pacem 3:42
Litaniae de Venerabili
Sacramento ZWV 148
17 Kyrie eleison 1:23
18 Panisvivus vivus de coelo descedens 3:12
19 Praecelsum et admirabile Sacramentum 1:53
20 Panis omnipotentia 1:02
22 Ab indigna corporis 1:48
23 Peccatores, Te rogamus audi nos 0:44
24 Ut nobis fidem , reverentiam 4:58
25 Agnus Dei I 0:41
26 Agnus Dei II 2:53
27 Agnus Dei III 2:29
Gabriela Eibenová - soprán
Lenka Cafourková - soprán
Jonathan Mayenschein - alt
David Erler - alt
Jaro Kirchgessner - alt
Tobias Hunger - tenot
Tomáš Šelc - bas
Roman Hoza - bas
Nahrávka realizována na autentických nástrojích
Hudbu, kterou uslyšíte na tomto CD, složil Jan Dismas Zelenka v době, kdy zavedená drážďanská dvorní kapela procházela personálními změnami a významnou transformací ve svém hudebním směřování. V roce 1728 zemřel „Oberkapellmeister“ Johann Christoph Schmidt a „Konzertmeister“ Jean Baptiste Volumier, takže na vedení souboru zůstal jako jediný „Kapellmeister“ Johann David Heinichen, který však byl těžce nemocný a zemřel v červenci 1729. Krátce před jeho smrtí píše ve svém dopise jeden z vyšších úředníků u drážďanského dvora, že se situace orchestru stala „poněkud problematickou kvůli úmrtí mnoha jeho dobrých členů“.
Volumierův post převzal houslista Johann Georg Pisendel a pod jeho vedením se provozovaná instrumentální hudba záhy obrátila k italskému stylu. Najít náhradu za Heinichena však bylo složitější a výběrové řízení zůstávalo přísně utajeno. O tuto prestižní funkci se totiž ucházeli tři dvorní skladatelé, ochotní ji převzít. Prvním z nich byl Giovanni Alberto Ristori, který o uvolněné místo požádal, ale byl okamžitě odmítnut kvůli „nedostatečné péči, s níž se věnoval svým povinnostem“. Druhým byl Louis André, jehož si jako dvorního skladatele francouzské hudby velmi vážil saský kurfiřt a polský král August II. Silný. A třetím uchazečem byl dlouholetý český kontrabasista a skladatel církevní hudby Jan Dismas Zelenka, který měl o post kapelníka velký zájem, jak víme z jeho pozdější žádosti z roku 1733.
Zatímco drážďanský dvůr zvažoval různé možnosti, Zelenka převzal většinu Heinichenových povinností a po další dva roky působil fakticky v roli „Kapellmeistera“. Zelenka během tohoto období nesložil žádnou světskou vokální hudbu, ale komponoval hudbu pro nejdůležitější události u dvora, jako byly církevní obřady při oslavách narození královských potomků. Skladatel se svých nových povinností ujal s elánem a lehkostí, protože Heinichena již několik let pravidelně zastupoval. Ten byl ostatně se Zelenkovou pomocí tak spokojen, že v roce 1728 předložil dvoru písemné doporučení, aby byl českému hudebníkovi zvýšen plat o 50 procent, k čemuž ale nakonec nedošlo.
Otázkou zůstává, zda Heinichenova nemoc neměla něco společného s tím, že Zelenka byl zřejmě velmi narychlo pověřen, aby zkomponoval mši pro svátek Obřezání Páně, který se slavil 1. ledna 1729. Skladatel pracoval velmi rychle, aby stihl hudbu dokončit včas; z jeho autografu vyplývá, že Gloria začal skládat 24. prosince 1728 a Credo o čtyři dny později. Rychlost, s níž byla vytvořena Missa Circumcisionis (ZWV 11), však vůbec neměla vliv na kvalitu hudby – myšlenky v ní plynou volně a přirozeně. Obzvláště působivé je, jak lehce Zelenka pracoval pod takovým časovým tlakem, o čemž svědčí jeho téměř bezchybný autografní zápis. Je pozoruhodné, že ve stejné době zvládl dokončit i krátkou skladbu De Profundis (ZWV 95), a to 29. prosince.
Vnitřní projasněnost je znatelná na mnoha místech mše a neobvyklé spojení tří trubek, tympánů a dvou lesních rohů jí dodává vznešený a majestátní nádech, hodný dané příležitosti. Radostné Gloria obsahuje několik úchvatných hudebních momentů a dva výjimečné duety pro čtyři italské vokální virtuosy: první, „Qui tollis peccata“, pro kastráty Andreu Ruotu (soprán) a Nicola Pozziho (alt) se sóly Johanna Georga Pisendela a jednoho z nejlepších dobových hobojistů Johanna Christiana Richtera; a druhý, galantní taneční „Quoniam Tu solus Sanctus“, pro výrazného tenora Mattea Luchiniho a basistu Cosima Erminiho. Tato hudba bude Zelenkovým příznivcům na mnoha místech povědomá, například v jedinečném způsobu, jakým zhudebňuje slova „miserere“, „Et incarnatus est“ a „mortuorum“, což funguje téměř jako ochranná známka jeho velkého umění. Ale Zelenka zde i překvapuje, jako v krásném pastorálním podání árie „Agnus Dei“ (II) pro tenor, tři doprovodné hoboje a continuo.
Zvěst o Zelenkově velkolepé mši se rozšířila a časem se z ní stalo vyhledávané dílo. Významní skladatelé 18. století, jako například Johann Friedrich Fasch v Zerbstu, Christoph Graupner v Darmstadtu a Carl Philipp Emanuel Bach v Hamburku, vlastnili opisy partitury a existuje domněnka, že kopii měl ve své soukromé sbírce i Johann Sebastian Bach. Další opis, který je dnes uložen v Paříži, vlastnil Gottlob Harrer, Zelenkův žák a Bachův nástupce v Lipsku. O to více překvapuje, že v české premiéře zazněla skladba až 7. května 2025 na koncertu souboru Ensemble Inégal v Praze, i když se jedná o první Zelenkovu mši vydanou tiskem, a to již v roce 1983.
Dalším dílem, které mělo českou a vlastně i světovou premiéru během zmíněného koncertu v Praze, byly Litaniae de Venerabili Sacramento (ZWV 148), jež Zelenka složil pro svátek Božího těla v roce 1729, který tehdy připadl na 16. června. Skladatel dokončil svou kompozici o dva dny později, takže hudba musela být provedena během oktávu, pravděpodobně v neděli 19. června, jak se uvádí v literatuře. August II. Silný se v té době zdržoval v Polsku, ale jeho syn a nástupce, princ Fridrich August a jeho manželka Marie Josefa pobývali tento den v Drážďanech, když zde byly podle jezuitských diárií litanie provedeny.
Nepřekvapí, že v litaniích slyšíme ozvěny Missa Circumcisionis. Hudebně jsou obě skladby příbuzné, ale motivy jsou zpracovány odlišným způsobem. Ve mši jsou například „Panis vivus“ a „Ut nobis“ spojeny s „Benedictus“. Skutečnost, že Zelenka opět použil tři hoboje a continuo k doprovodu tenora Luchiniho v árii „Agnus Dei“ (II), naznačuje, že tato melodie a specifická kombinace barev a efektů, poprvé použitá o šest měsíců dříve, byla přijata příznivě, což skladatele vedlo k opakování tohoto postupu v časové tísni, když měl dokončit skladbu v požadovaném termínu. Za zmínku stojí i to, jak náročně Zelenka pracuje se čtyřmi sólovými zpěváky. Vystupují téměř neustále, sólově i v různých kombinacích, a výsledkem je, že tyto působivé litanie znějí místy jako koncert pro čtyři hlasy a orchestr. A jak je u našeho skladatele zvykem, na konci skladby zazní mimořádná, uchu lahodící fuga, která v posluchači vyvolává pocit celkové pohody. Zelenkova hudební „magie“ byla v roce 1729 bezpochyby stejně mocná jako dnes...
V únoru 1730 nabídl drážďanský dvůr místo kapelníka Johannu Adolphu Hassemu. Mladý německý skladatel již v té době dobyl operní scény v Itálii svou vzrušující hudbou ve stylu neapolské školy. Jeho angažování se ukázalo jako skutečně mistrovský tah Augusta Silného – po následující tři desetiletí byli Hasse a jeho manželka, slavná mezzosopranistka Faustina Bordoni, brilantními hudebními reprezentanty lesku a slávy Drážďan a jejich vládců. Oslňující pár dorazil do saského hlavního města 7. července 1731 a následující den se setkal s vedoucími osobnostmi a hlavními virtuosy dvorního orchestru včetně Zelenky a Pisendela. O dva měsíce později byla uvedena Hasseho opera Cleofide, která sklidila obrovský úspěch. Mezitím byly v souboru obnoveny pořádek a disciplína, byli přijati noví hudebníci a pod Hasseho vedením a s rozhodujícím přispěním jeho kolegů Zelenky a Pisendela se drážďanská „Hofkapelle“ stala pravděpodobně nejlepším ansámblem v Evropě. Důležitost této nahrávky pak spočívá v tom, že obě předkládaná Zelenkova díla zachycují hudební myšlenky, zvuk a specifické utváření této velkolepé hudební instituce v době, kdy stála na křižovatce své dlouhé a slavné historie.
Jóhannes Ágústsson
Český překlad © Jiří K. Kroupa, 2025
Ensemble Inégal
housle
Lenka Torgersen
Daniel Deuter, Eva Kalová, Madaléna Malá, Michal Klas, Daniel Podroužek, Viktor Tomek
viola
František Kuncl, Sarah Floegel
violoncello
Petr Hamouz, Petr Mašláň
trubka
Jaroslav Rouček, Karel Mňuk, Pavel Janeček
lesní roh
Jiří Tarantík, Krysztof Bialasik
kontrabas
Matyáš Berdych
fagot
Kryštof Lada
varhany/oran
Lukáš Vendl
tympány
Daniel Schabe
teorba
Jan Čižmář
sbor
sopran - Lenka Cafourková, Gabriela Eibenová, Romana Kružíková, Stanislava Mihalcová, Veronika Vojířová
alt - David Erler, Jaro Kirchgessner, Jonathan Mayenschein, Anna Moriová, Philipp Rauh
tenor - Tobias Hunger, Hasan el Dunia, Martin Javorský, Jakub Kubín, Tobias Mäthger
bas - Tadeáš Hoza, Tomáš Šelc, Jan Kukal, Jan Likař, Carl Schlegel
dirigent
Adam Viktora
Doplňkové parametry
| Kategorie: | Hudba |
|---|---|
| Hmotnost: | 0.13 kg |
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.