24.7.1880 - 15.7.1959
Životní dráha Ernesta Blocha
Ernest Bloch, (narozen 24. července 1880, Ženeva, Švýcarsko – zemřel 15. července 1959, Portland, Oregon, USA), skladatel, jehož hudba odráží židovská kulturní a liturgická témata i evropské postromantické tradice. Mezi jeho studenty patřili Roger Sessions a Randall Thompson.
Hudební vzdělání a raná kariéra
Bloch studoval u významného švýcarského skladatele Émile Jaques-Dalcroze a v Belgii u houslisty Eugèna Ysaÿeho. V letech 1911 až 1915 vyučoval na konzervatoři v Ženevě. V roce 1916 absolvoval turné po Spojených státech s anglickou tanečnicí Maud Allenovou a poté, co cestovní společnost zkrachovala, se usadil v New Yorku.
Působení ve Spojených státech a občanství
V roce 1920 se stal prvním ředitelem Cleveland Institute of Music, tuto funkci zastával až do roku 1925. Bloch se stal americkým občanem v roce 1924. V letech 1925 až 1930 řídil hudební konzervatoř v San Franciscu. V roce 1930 odešel do Švýcarska, ale do Spojených států se vrátil v prosinci 1938. V červnu 1939 dostal nabídku učit na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V roce 1941 koupil dům v Agate Beach v Oregonu poblíž domu svého ženatého syna, kde produkoval jednu třetinu své kompoziční produkce, když neučil ani necestoval. Jeho spojení s Berkeley trvalo až do jeho odchodu do důchodu v roce 1952.
Hudební styl a vlivy
Blochova hudba odráží mnoho postromantických vlivů, mezi nimi styly Clauda Debussyho, Gustava Mahlera a Richarda Strausse. Jeho zájem o chromatické sonority Debussyho a Maurice Ravela je patrný v tónové básni Hiver-Printemps (1905; Zima-Jaro).
Tvorba na židovská témata
Bloch složil významnou skupinu děl na židovská témata, mezi nimi Izraelskou symfonii (1916), Trois poèmes juifs pro orchestr (1913; Tři židovské básně), tónovou báseň Schelomo pro violoncello a orchestr (1916; Solomon) a suitu Baal Shem pro housle a klavír (1923). Jeho posvátná služba Avodath Hakodesh pro baryton, sbor a orchestr (1930–33) představuje plnou zralost jeho použití hudby vhodné k židovským tématům a liturgii.
Neoklasicismus a experimentální prvky
Mnoho Blochových děl vykazuje silný neoklasický trend, který kombinuje hudební formy minulosti s technikami 20. století. Příklady zahrnují jeho Concerto Grosso č. 1 (1925) a jeho Quintet pro klavír a smyčce (1923), který využívá čtvrttóny k zabarvení a zvýšení emocionální intenzity hudby.
Významná díla
Mezi jeho další pozoruhodná díla patří „epická rapsodie“ pro orchestr (Amerika, 1926), Suita pro violu a klavír (1919) a pět smyčcových kvartetů (1916, 1945, 1952, 1953, 1956).