Antonín Dvořák: Mše D dur "Lužanská"

Detailní popis produktu

Mše D dur a další duchovní skladby Antonína Dvořáka

Dvořákova Mše D dur a duchovní zpěvy v autentické interpretaci s varhanami a hlubokým hudebním výrazem.

Mše D dur – duchovní vrchol Antonína Dvořáka

Mše D-dur je soustředěná, dokonale vystavěná a výrazově bohatá skladba, jejíž umělecké ambice byly rozhodně od samého počátku větší než pouze příležitostné a lokální.

Původní lužanské obsazení

Původní obsazení díla Dvořák přizpůsobil podmínkám lužanské kaple: použil pouze čtyři sólové hlasy, smíšený sbor a varhany. Na díle pracoval zhruba tři týdny od 26. května do 17. června 1887. Premiéra se uskutečnila 11. září téhož roku v Lužanech za Dvořákova řízení.

Orchestrální verze pro londýnské vydání

Konečnou podobu dostalo dílo v roce 1892, kdy Dvořák Mši D-dur na žádost londýnského nakladatelského domu Novello upravil pro symfonický orchestr.

Hudební forma a duchovní obsah

Forma Mše D-dur vychází z klasického schématu šestidílného mešního ordinária, kde myšlenkově nejzávažnější hudba je umístěna do částí Credo a Agnus Dei, což má hluboký smysl nejen stavebný, nýbrž i obsahový.

Autentická nahrávka s varhanami

Tato nahrávka přináší původní znění díla s varhanami a její výjimečnost spočívá v tom, že byla pořízena v autentickém prostředí lužanské kaple.

Dvořákův styl v liturgické hudbě

Mendelssohn považoval komponování liturgické hudby pro symfonicky smýšlejícího skladatele za velmi obtížné. Umělecky hodnotná a užitá hudba se od této doby vydaly převážně rozdílnými cestami.

Harmonická zralost a kontrapunktická technika

Již z tohoto důvodu můžeme Dvořákovu Mši D dur považovat za zázrak, který tyto obtíže překlenul. Aniž by působil staromódně, projevuje se jako suverén sil harmonie, melodie a kontrapunktu čtyřhlasé sazby. Propojení hlasů oplývá hloubkou výrazu a bohatstvím vnitřních vztahů.

Vliv starých hudebních tradic

Zároveň si uvědomujeme mistrovské osvojení tradic vedení hlasů sahající daleko do předbachovských dob, jež se lehce a nenásilně spojují s rozšířenou výrazovou škálou 19. století.

Tři duchovní zpěvy op. 19b a varhanní skladby

Tři duchovní zpěvy op. 19b jsou vysloveně příležitostné skladby, které vznikly postupně v letech 1877, 1878 a 1879, a to během Dvořákových prázdninových návštěv u přítele Aloise Göbla na zámku Sychrov na Turnovsku.

Hudba pro zámeckou kapli

Podobně jako Mše D-dur byly i tyto drobnosti na duchovní texty komponovány pro zámeckou kapli a určeny ženskému hlasu a varhanám.

Studijní skladby pro varhany z roku 1859

Nahrávku doplňují Dvořákovy studijní skladby pro varhany, komponované v roce 1859 ve druhém ročníku studia na varhanické škole. Dochováno je celkem osm skladeb – pět preludií a tři fugy. Jsou to samozřejmě skladby začátečnické, které nicméně prozrazují Dvořákovu kontrapunktickou zdatnost a nadhled nad základními technickými úskalími polyfonní sazby.