Adam Václav Michna: Loutna česká

Detailní popis produktu

Loutna česká – barokní hudební klenot Adama Michny z Otradovic

Nejznámější barokní sbírka českých písní z roku 1653 od Adama Michny – duchovní cyklus se silným literárním přesahem.

Adam Václav Michna z Otradovic – významný barokní skladatel

Pravděpodobně nejznámější sbírkou českého baroka je soubor písní Loutna česká z roku 1653. Jejím autorem je Adam Václav Michna z Otradovic, skladatel, básník a praktický hudebník, který žil po celý život v Jindřichově Hradci.

Loutna česká jako duchovní písňový cyklus

Sbírka obsahuje 13 písní komponovaných s představou jejich návaznosti, tedy jako písňový cyklus. Určena byla nejspíše pro domácí provozování, i když její obsah je velice duchovní.

Symbolika svatebního obřadu

Písně znázorňují svatbu lidské duše ve třech fázích tohoto obřadu: při námluvách, zásnubách a během svatebního veselí.

Jazyková a poetická hodnota barokní hudby

Podobně jako skladby z barokních českých kancionálů, jsou i tyto písně strofické. Každá z nich je podložena řadou veršů, které osobitou češtinou, plnou lidových slov, rčení a obratů, metafor a biblických citací, líčí svébytný děj a souvislosti duchovního sňatku.

Hudební a literární význam sbírky Loutna česká

Sbírka je historicky mimořádná a významná – z pohledu hudebního i literárního. Výjimečná je i obsahově, neboť text je nesen zvláštním erotickým mysticismem s prvky lidovosti.

Loutna jako literární památka českého baroka

Loutna díky užití češtiny patří i mezi význačné literární památky českého baroka.

Duchovní témata a inspirace

Tematicky navazuje na v baroku velmi důležitý mariánský kult, reaguje však i na dobově aktuální tereziánskou mystiku. Reflektuje však kupříkladu i Píseň písní a různé antické příběhy.

Motivy přírody a lidství

Zajímavá je i četnými odkazy k motivům ryze přírodním a obecně lidským.

Loutna česká v české hudební tradici

Písně z této sbírky žijí v české hudební kultuře po staletí. Přebírány byly do četných vydání oblíbených tištěných lidových kancionálů Václava Holana Rovenského a Matěje Václava Šteyera.

Tradice, opisování a ústní přenos

Žily však i prostřednictvím opisů. Pozoruhodně se šířily a dodnes šíří mezi zpěváky a hudebníky často bez povědomí jejich původního poslání.