Nákupní košík (0 kusů)   

Ensemble Inégal

Jan Josef Ignác Brentner

« Back to the list of products ...


Ensemble Inégal

dirigent/conductor - Adam Viktora

soprán - Gabriela Eibenová, alt - Hasan El Dunia, tenor

- Jaroslav Březina, bas - Matthias Gerchen

Hudební ukázky: Hoste devicto /994kB/ Perfice gresus /446kB/ Gloria et honore /573kB/ Cantemus Domino /678kB/ Benedicite gentes /495kB/ Jubilate Deo /746kB/



Délka: 76:17

Cena  € 12 / 299 CZK

  kusů   


Znovuobjevování neprávem zapomenutých skladatelů a jejich hudby je krásným zážitkem i dobrodružstvím zároveň a toto CD dává posluchači obojího. J. J. I. Brentner (1689 1742) byl jedním z nejúspěšnějších českých skladatelů své doby (měřeno počtem vydaných skladeb tiskem). Jeho hudba se prostřednictvím misionářů dostala až do Jižní Ameriky a přesto po jeho smrti se propadla do naprostého zapomnění na více jak čtvrt tisíciletí. Interpretační náročnost krásných melodií dává tušit vysokou úroveň tehdejších hráčů a zpěváků. Nahrávka (světová nahrávací premiéra) byla pořízena na dobových hudebních nástrojích v barokních prostorách souborem Ensemble Inégal specializujícím se především na historicky poučenou interpretaci hudby 17. a 18. století. Přijměte pozvání do království krásných tónů a radosti z objevování z dosud nepoznaného.


Jan Josef Ignác Brentner


Hoste devicto, Harmonica duodecatometria ecclesiastica, op. 1/Vl

(sólo G. Eibenová)

Perflce gressus, Offertoria solenniora op. 2/II

Perfice gressits meos Utnon commoveatur

(sólo H. El Dunia, J. Březina. M Krejčik. M. Fadljevičová. G. Eibenová)

Desidero te, Harmonica duodecatometria ecclesiastica, op. l/X

(sólo G. Eibenová, H. Zemanová)

Gloria et honore, Offertoria solenniora op. 2/V

Motetto pro defunctis „Himmelssonne“

(sólo G. Eibenová, H. Zemanová)

Cantemus Domino, Offertoria solenniora op. 2/VI

(sólo (G. Eibenová)

Motetto pro defunctis „Jesu, du mein treus Hirt“

(sólo G. Eibenov, H. El Dunia, M. Prokeš, M. Gercben)

Plaude exulta cor meum, Harmonica duodecatometria ecclesiastica, op. 1/I

(sólo G. Eibenová)

Laudate Dominum, Offertoria solenniora op. 2/III

(sólo H.El Dunia, E. Rukavičková, M. Fadljevičová, J. Březina)

Motetto pro defunctis „O Jesu mein“

(sólo H.El Dunia, E. Rukavičková, M. Fadljevičová, J. Březina)

Benedicite gentes, Offertoria solenniora op. 2/IV

Benedicite gentes Qui posuit Benedictus Dominus

(J.Březina, H. El. Dunia)

Quam suavis amor, Harmonica duodecatometria ecclesiastica, op. 1/lX

l sólo G. Eihenoťd. H Zemanová l Jubilate Deo, Offertoria solenniora, op. 2/1


Praeclarus componista Jan Josef Ignác Brentner


Vydání skladeb tiskem bylo vždy jedním z měřítek skladatelovy úspěšnosti a zpravidla představovalo i významný předpoklad pro šíření a popularitu dotyčného díla. Jedním z nejúspěšnějších domácích skladatelů první poloviny 18. století byl v tomto směru Jan Josef Ignác Brentner, jemuž vyšly v pražské tiskárně Jiřího Labouna čtyři sbírky skladeb. O značné oblibě jeho děl svědčí řada pramenů, počínaje dobovými inventáři a konče skladbami dodnes dochovanými v domácích i zahraničních sbírkách. Samotný skladatel však brzy upadl do zapomnění. Počátkem 19. století tak mohl hudební lexikograf Jan Bohumil Dlabač v souvislosti s Brentnerem zmínit kromě několika jeho skladeb právě jen to, že je znám u nás i v cizině díky svým tištěným dílům. Dnes víme o skladatelově životě jen o málo více.

Jan Josef Ignác Brentner se narodil roku 1689 v Dobřanech jako třetí dítě v rodině místního starosty. O jeho vzdělání a dalších osudech není nic známo, je však zřejmé, že část života strávil v Praze. Žil na Malé Straně, komponoval moteta za zemřelé pro duchovní bratrstvo při zdejším chrámu sv. Mikuláše či koncerty pro thunovskou kapelu. Působil také ve staroměstském chrámu sv. Františka Serafínského, který byl proslulým hudebním centrem, pokud ovšem můžeme věřit opisovači jedné z Brentnerových árií, jenž skladatele označil jako Capellae Magistro virtuosissima u pražských křižovníkú. Je pravděpodobné, že skladatel pobýval v Praze právě v době vytištěni svých děl.

Jako první vyšla roku 1716 sbírka duchovních árií Harmonica duodecatometria eclesiastica op. 1. Ve dvanácti da-capo áriích komponovaných na latinské texty neznámého autora prokázal Brentner důkladnou znalost italského kompozičního stylu i značnou melodickou invenci a zaujímá tak přední místo mezi domácími autory, kteří se v té době věnovali komponování duchovní hudby tohoto druhu; jmenujme z nich alespoň Josefa Antonína Plánického. Většina árií je určena pro soprán a rozdílné obsazení instrumentálního doprovodu sahá od obligátního sólového nástroje po smyčcový ansámbl. K nejpůsobivějším skladbám sbírky patří desátá árie Desidero te s pozoruhodným virtuózním partem sólových houslí.

Offerioria solenniora op. 2 vydaná roku 1717 věnoval skladatel opatovi premonstrátského kláštera v Teplé Raymundu Wilfertovi, jehož v dedikaci nazval svým ochráncem a patronem. Jedná se o šest skladeb pro sbor s doprovodem dvou houslí a basu. Skladatel se evidentně snažil o různorodost sbírky a dovedně použil při kompozici jednotlivých ofertorií rozdílných stylů. Laudate dominum je tak vytříbeným příkladem kontrapunktické věty ve stile antico s nástroji částečně vedenými colla parte s vokálními hlasy, ofertoria Jubilate Deo, Cantemus Domino a Gloria et honore coronasti jsou naproti tomu komponována v moderním koncertantním stylu s ritornelovou strukturou věty a půdorysem da-capo a konečně dvoudílné Perfice gressus meos či Benedicite gentes s tenorovým sólem a závěrečnou fugou vykazují formu vícedílného moteta komponovaného v tzv. smíšeném stylu (stile misto).

Třetí Brentnerova tištěná sbírka s titulem Laudes matutinae se nedochovala a dlouho byla považována za ztracenou i sbírka instrumentálních skladeb Horae pomeridianae op. 4 z roku 1720, která je vůbec první v Praze tištěnou komorní hudbou a představuje vzácný doklad skladatelovy instrumentální tvorby. Mezi Brentnerovými skladbami dochovanými v rukopisech převažuje duchovní hudba, především žalmy, nešpory, litanie, árie a mše. Pozornost si zaslouží již zmíněná moteta za zemřelé zkomponovaná pro duchovní bratrstvo Smrtelné úzkosti Páně při malostranské jezuitské koleji. Dochovala se pouze čtyři z celkového počtu nejméně šestnácti motet. Jedná se o skladby na německé texty, určené pro pravidelné pobožnosti za zemřelé. Ty byly důležitou součástí činnosti tohoto významného bratrstva, které dokonce disponovalo v nově budovaném chrámu sv. Mikuláše vlastní kryptou.

Zdá se, že zejména s jezuity byl Brentner v bližším kontaktu. V Dráždanech se tak zachoval kaligrafický opis Brentnerových Loretánských litanií, který nově příchozí jezuita Pater Johannes Frantze věnoval jako poděkování svému předchůdci ve funkci vedoucího místních choralistů. Prostřednictvím jezuitských misionářů byla Brentnerova díla známa až v Jižní Americe, především v misiích na území dnešní Bolívie. Nejoblíbenější Brentnerovou skladbou se zde stalo jeho ofertorium Cantemus Domino, které ostatně patří k pouhým dvěma kompozicím tohoto autora nahraným v současnosti na kompaktních discích - obě byly nahrány coby skladby z jihoamerických jezuitských misií tamními hudebními soubory. O životních osudech jejich tvůrce není mnoho známo. Je možné, že strávil nějaký čas v cizině, tak daleko jako jeho skladby se však zcela určité nedostal. Nakonec se vrátil domů do rodných Dobřan, neznámo kdy. Pouze lakonický zápis v matrice nás informuje o tom, že roku 1742 se zde tento iuvenis et praeclarus componista (starý mládenec a znamenitý skladatel) nešťastnou náhodou utopil v řece.

Václav Kapsa


Ensemble Inégal je vokálně-instrumentální soubor působící na hudební scéně od r. 2000. Věnuje se autentické interpretaci hudby 17. až 20. století. Má za sebou řadu koncertních vystoupení, účinkoval na hudebních festivalech u nás i v zahraničí, m.j. ve Španělsku, Lotyšsku či Maďarsku. Spolupracuje s významnými hudebními osobnostmi, v r. 2001 např. s anglickým dirigentem Andrew Parrottem. V roce 2002 vydal CD s Dvořákovou Lužanskou Mší D Dur, které mělo značný ohlas. Uměleckým vedoucím souboru je varhaník a dirigent Adam Viktora

Adam Viktora (1973) vystudoval Konzervatoř v Plzni a Akademii múzických umění v Praxe Jako varhaník, dirigent či sbormistr se zúčastnil mnoha hudebních festivalů jak u nás. tak v zahraničí. Jeho koncertní činnost ho zavedla do většiny evropských zemí. Velký zájem věnuje studiu historických varhan a aktivitám usilujících o jejich záchranu a propagaci, aktivně spolupracuje na mezinárodním projektu "Varhany jako evropská kulturní hodnota". Od r. 1998 vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím souhori: Ensemble Inégal.

Sopranistka Gabriela Eibenová se věnuje především koncertní činnosti, je často zvána ke spolupráci se soubory staré hudby (Musica Florea, Collegium Marianum, Arte Dei Suonatori, Orquesta Barroca de Sevilla), účinkovala s orchestry jako Česká filharmonie či Südwestfunk Baden-Baden, hostovala na českých divadelních scénách v Liberci. Plzni a Státní opeře v Praze. Natáčela pro Český rozhlas i televizi, účinkovala na 13 CD. Je spoluzakladatelkou souboru Ensemble Inégal.


Ensemble Inégal


Conductor

Adam Viktora


Soprano - Gabriela Eibenová /1-16/, Eva Rukavičková /2,3,5,7,10,12-14,l6/

Alto - Hasan El Dunia /2, 3,5-8, 10, 12-14, l6/, Mana Fadljevičová /2, 3,5 ,7 ,10, 12-14, l6/

Tenor - Jaroslav Březina /2.3.5.7.10.12-14, 16/. Martin Prokeš /2.3.5-8,10,12-l4,l6'

Bass - Matthias Gerchen /2, 3, 5-8, 10, 12-14, l6/. Marián Kre  |  čík /2, 3, 5, 7,10, 12-l4, l6/


1. housle - Helena Zemanová/1-16/,

Markéta Knittlová /l-3, 5, 7,9-14,16/, Jan Hádek /l-3, 5, 7,9-14,16/

2. housle - Elen Machová /l-3, 5-14, l6/,

Jiřina Šlrynclová /1-3, 5, 7, 9-14, 16/, Adéla Drozdová /1-3, 5, 7, 9-14, 16/

Viola - Josef Fiala /9/, Lýdia Cillerová /9/

Violoncello - Marek Štrynd /1-16/

Arciloutna/Arciluoto - Miroslav Študent /1-16/

Viola da gamba - Hana Fleková /1-3.5.7.9-14.16/

Kontrabas - Ondřej Štajnochr /1-16/

Fagot - Kryštof Lada /1-3.5.7.9-14/

Varhany - Marek Pilch /1-16/


Nahrávka realizována na autentických nástrojích

ladění a - 415 Hz Valottí





1523 users in 30 days.